NOČNÍ PLAVBA S RAUTEM.

Včera v 10:31 | Veru |  Tipy a doporučení

Minulý páteční večer jsem zažila další krásné a nezapomenutelné rande.

Mám ráda, když s přítelem i po téměř dvou letech vztahu zažíváme rande, při kterém se cítím, jako by to bylo znovu poprvé. Vezmeme si společenské šaty a vymyslíme krásné a pro nás třeba i nevšedně strávený večer ve dvou.

Tentokrát jsme byli v Praze na lodi s večeří. A bylo to zkrátka skvělé.


Konkrétně jsme měli objednanou plavbu s názvem: Křišťálová večeře. Vyplouvalo se v 19.30 hodin z přístaviště u Čechova mostu. To je nedaleko zastávky Na Františku (kousek od Palladia), ale i od Právnické fakulty.

 

JÍDLO JE LÁSKA.

Čtvrtek v 9:45 | Veru |  Aktuální myšlenky



Odjakživa jsem byla velkou milovnicí jídla. A jako velká většina holek, i já jsem si prošla nejrůznějšími dietami a stravovacími návyky. Jako malá jsem hubnutí a nadváhu neřešila. Proč taky. Sice jsem jedla dost, ale zároveň i hodně běhala po venku, takže jsem neměla o spalování nouzi.

Pak ale přišla puberta a všechno se změnilo. Začala jsem se vyvíjet a zakulacovat. Myslím, že dost tomu pomohla také antikoncepce. Ale to je téma samo o sobě, a o tom (a o své pleti) se rozepíšu až jindy.
Pohyb pořád byl, začala jsem to ale moc prožívat, nejen to, jak se hýbu, ale i stravování. Někdy to bylo peklo. Prošla jsem si roky hubenějšími, i těmi s kulatějším obličejem a boky. Kolikrát jsem se za sebe a své tělo styděla. Měla jsem pocit, že se nemohu ukázat nikde v plavkách na koupališti, ani v uplějším tričku. Byla jsem směšná. Sobě, a možná i okolí.

Nikdy jsem nebyla anorektička, bulimička, ani jsem podobné poruchy neprožila. To ale nic nemění na tom, že jsem mnohdy ztrácela smysluplné uvažování. Někdy jsem to prožívala tak moc, že jsem si zakazovala jíst po páté hodině, jedla jsem opravdu stritkně jen jablka nebo rajče, a samozřejmě jsem měla brzy hlad a pak jsem se přecpávala. Zároveň jsem ale byla přesvědčená, že ovocné jogurty, slazené džusy a další pochutiny mě spasí. Jak jsem tomu všemu naivně věřila a hltala nesmyslné reklamy a kecy na internetu.!

Dnes mi je upřímně líto, čemu všemu jsem nesmyslně naletěla a nechala se oklamat. Nezkusila jsem oslovit někoho zkušenějšího, aby mi poradil. A o to víc, je mi líto dnešních mladých slečen, které si prochází tím samým. A možná, že i horšími věcmi, když vezmu v úvahu dnešní "ideály krásy", které jsou prezentovány na sociálních sítích. Je mi z toho až do breku a jsem ráda, že tohle jsem v pubertě jako "vzor" neměla.
Měla jsem skvělé dětství, a klasické dospívání, bez internetu a odrazu sociálních aktivit ostatních mladistvých. A vyrostla jsem v silnou, mladou ženu, která má kila navíc, ale už to tolik neprožívá. Naopak, vzala jsem se srdce za to, jaká jsem. A nyní už nemám problém si vzít šaty, uplejší tričko, nebo plavky, a jít mezi lidi. Proč taky. Jsem to já. A největší oporou je můj přítel, který mi to dokazuje každý den. Jsem milována jaká jsem. A to je hlavní. !!!!
Navíc jsem se konečně po letech dřiny svěřila do rukou odbornice, a hubnutí jde najednou lépe, než když jsem se v tom topila sama.

Tím jsem chtěla říct, abyste se všichni měli rádi takoví, jací jste. A neřešte to, co vám ostatní předkládají. Protože žádná realita instagramu, ani jiné sítě neexistuje. Všechno to jsou jen lži a přetvářka. Každý se bojí na internetu prezentovat pravdu a to jaký je. Já mám raději nedokonalost a upřímnost, která je daleko lepší. Je prostě opravdová. :) A kdyby to bylo na mě, hned bych se vráítila o pár let zpět, kde jsme si s kamarády volali na pevnou linku, a pak celé dny běhali po venku.: ) Dnešní děti dospívají moc rychle.

Takže si pamatujte....

Dokonalí jste vy, protože jste reální, a nemáte potřebu ze sebe dělat někoho jiného. Amen.

AIRBNB ANEB DRUHÝ DOMOV.

13. srpna 2018 v 8:43 | Veru |  Tipy a doporučení
foto: www.etsy.com a www.tinyoranges.com



Víte, jak se dobře a celkem levně ubytovat? Jak procestovat kouty a země, a přitom neutratit tisíce za nocleh? Možná jste už zaregistrovali službu Airbnb, a možná jste ji i vyzkoušeli. Já osobně jsem se k ní dostala teprve nedávno, a poprvé ji vyzkoušela v květnu v Dánsku. Tímto navazují plynule na předchozí článek a mohu se rozepsat o tom, jak se mi v Kodani bydlelo.


"Airbnb je webovka, přes kterou můžete najít celkem levné ubytování přímo u někoho doma. Cizí lidé vás mohou poskytnout gauč, pokoj, nebo i celý byt, či dům. Pokud se vám nechce hledat hotel, nebo máte pocit, že v dané lokalitě je vše drahé, je to další skvělá alternativa.


První zkušenosti jsem se celkem bála, protože je to jako rande naslepo, ale trošku horší v jedné věci. Jedete k cizím lidem, se kterými jste se nikdy neviděli, a máte u nich přespat. Pro někoho je to velké dobrodružství, já měla trochu nahnáno. Naštěstí byl se mnou přítel. Ale vezměte si, kdyby to neklaplo, nebo vám dotyční řekli na místě, že už ubytovali někoho jiného, a vy nemáte nic náhradního. Poprvé to byla taková malá nejistota, která se ale brzy rozplynula. Hned první zkušenost mě zbavila strachu i všech předsudků. Bydleli jsme u dánské slečny, která byla opravdu přátelská. Přesně typ člověka, který vám ukáže, jak takové bydlení u cizí osoby může být příjemné a bezpečné.
Zcela nám důvěřovala, a ihned nám nechala klíče od domu i vchodových dveří. Kromě večerů, kdy tam s námi trávila čas, jsme měli veškerý byt s příslušenstvím zcela pro sebe. Ráno jsme si chystali snídaně, využívali prostornou koupelnu a večer si připravili večeři.
Naše první "bytná" byla člověk, kterého bych přála každému při seznámení s touto službou. Navíc ten byt byl nádherný. Přesně ve stylu dánského Hygge, jak jsem si to vysnila, a ještě lepší. Krásný, minimalistický, prostorný, útulný. Opravdu to byla příjemná zkušenost, a já se těším na další.

SEDMERO TIPŮ:

  1. dejte na recenze od ostatních uživatelů
  2. čtěte si pořádně všechny informace a pokyny, které daný člověk ke svému bydlení píše
  3. pokud si nejste jistí, jeďte třeba poprvé minimálně ve dvou lidech
  4. nenechte se odradit strachem přespat u někoho cizího (ale rozmýšlejte)
  5. plánujte pečlivě, nevybírejte hned to první, na co narazíte
  6. využijte slevy (mě kamarádka, která už tuhle službu využívá déle, přes internet poslala pozvánku, a hned mi přišlo asi 350,- sleva na můj první pobyt)
  7. koukněte se na bydlení i na lokality, které by vás ani nenapadly - já jsem se např. momentálně podívala na Vysoké Tatry, a nestačila jsem se divit, kolik lidí tam poskytuje pobyt


A co vy? Máte nějaké zajímavé zážitky, nebo historky spojené s touto službou ?

 


PIXERS = RECENZE NA SAMOLEPKY.

9. srpna 2018 v 9:50 | Veru |  Tipy a doporučení

Dostala jsem příležitost vyzkoušet dekorace z webové stránky PIXERS.cz.

Já, jako blázen do designu, jsem věděla, že neodolám. Dlouho jsem procházela web, a kochala se tím, co všechno nabízí. Nemohla jsem se rozhodnout, co si objednám. Je tu velké množství obrazů, plakátů, tapet, ale i samolepek nejrůznějších druhů a velikostí.
Miluju obrazy, ale nejvíc mě stejně nadchly samolepky všeho druhu a využití. Pak jsem objevila samolepky přímo dělané na notebook a na stůl, a měla jsem jasno. Rozhodla jsem se, že opráším vzhled svého osm let starého notebooku, a dám originální vzhled obyčejnému bílému stolu z Ikea řetězce. Pokud chcete vědět více informací, podívejte se i na další krásné nálepky.

Na svůj 17,5 palcový notebook HP jsem si vybrala růžovou samolepku s modrozelenými ananasy. Vždycky mám období, že se mi něco líbí víc a převládá u mě konkrétní motiv. Teď to jsou zrovna ananasy. Neptejte se proč.
Když jsem navíc do vyhledávače na webu pixers.cz zadala samolepka na notebook ananas, vyskočilo na mě neskutečné množství obrázků, a mým úkolem jen bylo, si vybrat to pravé. To, co jsem zvolila, už vidíte na fotografiích níže. :)

Rubriky

8. srpna 2018 v 14:16 | Veru






Antonio G. Iturbe: Osvětimská knihovnice

6. srpna 2018 v 17:33 | Veru |  Knižní recenze

Už jsem se přes pár válečných knih přenesla, ale tahle byla zatím nejsilnější. I po týdnech a měsícíh mám hlavu pořád plnou dojmů a emocí. Já tuhle tematiku miluju, a zároveň nenávidím. Obdivuju všechny autory, kteří o tom dokážou psát, a vytvořit takovéhle příběhy úžasně propojené s historií. Beletrie založená na fikci i faktech.
Žádná jiná tématika ve mě nedokáže vyvolat tolik dojmů v průběhu jediné četby, tolik rozporů, otázek a nadávek. Je to téma, při kterém běhá mráz po zádech od začátku až do konce. Ti, kdo jsme to nezažili, nikdy doopravdy nepochopíme, čím si ostatní prošli. Ani popisované hrůzy v knižní a filmové podobě nikdy ani zdánlivě nevystihnou, to co se skutečně dělo, a jaké to muselo být nejen pro vězně.

originální název: La Bibliotecaria de Auschwitz
autor: Antonio G. Iturbe
překlad ze španělštiny: Štěpán Zajac (2013)
nakladatelství: Akropolis
počet stran: 448
žánr: román, historie, 2.světová válka
čteno: 19. - 24. března

INSTA ŽIVOT.

6. srpna 2018 v 9:45 | Veru |  Aktuální myšlenky
Prostředí sociálních sítí může být užitečné, ale mnohdy pěkně zrádné. Každý by si měl nastavit hranici toho, co zveřejní, a vědět, čemu věřit, a co už je spíš na hraně reality. Je to tak podle mě se vším, co se dnes točí kolem Instagramu, Facebooku a dalších sítí. Neumím si ale představit, kam až tohle může zajít...

Často mě okolnosti nutí přemýšlet o tom, jak se změnila doba a vnímání sociálních sítí za tu dobu, co vznikly. Je to neskutečné, jak rychle se to všechno posouvá. Pořád mě udivuje, jak velkým hitem se stal takový INSTAGRAM.
Pamatuji, jak ho před lety zaznamenalo teprve pár lidí, a vypadalo to, že tak nahoru nepůjde. A BUM. Dneska je tak rozšířen, že se přestaly využívat jiné sítě, jako třeba Snapchat (který mě osobně nikdy neoslovil).

Já jsem Instagram používala už v době, kdy nebyl tak známý. A ihned mě zaujal pro jednoduchou platformu, jasné rozhraní a srozumitelnost. Nahraju fotku, třeba jako vzpomínku, nebo snímek z daného výletu. Dnes k ní přidám i hashtag # a mohu tak sdílet tematicky fotky s dalšími lidmi, nebo se dostat k podobným snímkům, nebo k fotkám, které mi ukážou tipy a místa, kam se chystám. Mohu se propojovat s lidmi skrz fotografie a sdílet své zkušenosti a zážitky... a nejen to.
Nemám potřebu na něm postovat fotky vlastního obličeje zblízka ani podobné výmysly. Je to čistě můj profil, kde sdílím především fotky z výletů a dovolených, momentky, a fotky, ke kterým se chci později znovu vrátit. Sdílet zážitky s lidmi, které sdílí podobně tematické snímky.

Bohužel mně mrzí, co se z něj za poslední dobu stalo.

Lidé zde vytváří smyšlené příběhy o dokonalém těle, makeupu, účesu, dovolené, a místech. které třeba navštívili, fotili se zde, ale už nevíme, co se za fotkou všechno skrývá. Nastavují nám nereálnou tvář nějaké situace. Vyretušují fotku, a přidají rádoby vtipný hashtag. Vymýšlí si příběhy, které jsou na fotce jiné, než jak se doopravdy staly, nastíním některé scénaře, které mě drásají nervy. A nejhorší na tom je, že se tím baví i malé děti, které tím žijí dnes a denně. A jsou krmeny spoustou lží a nesmyslů...


lži - kluk se vyfotí, jak je v posilovně u zrcadla, ale už nevíme, jestli opravdu makal, nebo si jen udělal nějakou fotku, odložil činku a šel, holka je sama doma, udělá si hodinový makeup, učeše se, udělá 40x fotku, z toho jediná ji přijde slušná, dá ji na instagram, a má pro daný den hotovo a jde se odlíčit (nechápu).

další lži - holka dělá stojku na fotce, ale třeba nevidíme konec nohou, které ji drží kámoška, nebo se opírá o zeď, ale na ten moment fotky se odlepí, a kámoška ji vyblejskne, aby to přece vypadalo co nej na instáč. Pak se narovná, vezmou věci a jdou domů, protože fotka je přece na netu a je hotovo.
naaranžované fotografie - všechno se na fotku srovná, aby to hezky ladilo, nebo naopak ležérně pohodí, třeba se posune diář, dá se k němu kytka, a na diář se položí telefon, a to se vycvakne, a pak se dá vše zas do původní podoby (proč?), nebo v kavárně rychle se vyfotí káva, ke které ještě přisuneme menu a květinu a telefon, aby to působilo zajímavě na instáči (proč?)

snímky z cest? - někteří lidé si vymyslí, že jedou na některé a lá insta místa, dnes už profláklá, jen aby tam udělali foto, jedou třeba i tři hodiny autem tam i zpět, jen aby se vyfotili u Velké Ameriky na Vyhlídce Máj, nebo na jiném místě, pak hned postnou foto, a jedou domů, a mají splněno (sakra, proč proč proč?)

Parodie na život. Nereálnost a smyšlené životy ostatních. Tak to je.


ONLINEM DO OFFLINE SVĚTA?

3. srpna 2018 v 20:46 | Veru |  Aktuální myšlenky
I díky vaším článkům a fotkám jsem dostala nápad a ráda bych Vás další blogery oslovila a poznala osobně. Líbí se mi, jak se scházíte i offline, mimo své blogy.
A proto bych se i já ráda sešla s Vámi dalšími blogery a blogerkami, pokud byste o to měli zájem. Chtěla bych poznat nové lidi. A přijde mi super to zkusit a oslovit lidi touhle cestou. Za zkoušku nic nedám, ne? :)

Je to skvělé mít možnost se "scházet" tady v blogovém prostředí online. Ale někdy je prima všechno vypnout, "zahodit" notebook, telefon a vypnout se. Být jednoduše offline a zároveň mít možnost se sejít a poznat i osobně. Byla bych moc ráda, kdybych mohla poznat někoho z vás, kdo by o to stál.

zdroj: www.pixabay.com 

Nemám problém se sejít s kýmkoliv z Prahy, Kutné Hory, nebo okolí.

Je mi 26, ale ráda poznám mladší i starší lidi. Na věku opravdu nezáleží, pokud si lidé sednou.
Baví mě knihy, cestování, hudba, koncerty a festivaly, fotografování, vaření a pečení, mám ráda psi, ale i nebráním se ničemu. To je jen výčet témat, která spadají ke mě a mé osobě. Ale je toho mnohem více, a je mi jasné, že vždy se dá najít společné téma.
Jsem milovnice kávy a ráda poznávám nová kávová místa. Miluju brunche, a dlouhé posedávání a kecání o všem a o ničem. Mám ráda i pikniky a hlavně jídlo. Nebráním se ničemu. Znám spoustu skvělých míst v Praze i v Kutné Hoře. Ale ještě raději si zajedu poznám nové město a místo a nemám problém za vámi (za tebou) někam jinam, i do jiné lokality. :)

Pokud jsem někoho aspoň trochu oslovila, budu ráda když napíšeš sem, mě na email (hajkovaveronika@email), nebo na sociální sítě, které mám vlevo v boxu. :) Je to na tobě.

Neberte to proboha jako seznamku. Ale ráda bych poznala nové skvělé lidi. A vím, že tu jste, ale někdy je super všechno vypnout a posedět s lidmi a popovídat. Strávit fajn čas mimo blogový svět. Jít spolu do kavárny, nebo na výlet. Opustit svoje bezpečné místo, bourat bariéry, prolamovat svůj introvertní svět. A hlavně být a žít.

Pokud by to někoho aspoň malinko zaujalo, klidně se ozvěte. Hezký víkend všem.

POHLEDEM PRINCE LÁDÍKA.

31. července 2018 v 16:00 | Veru |  Aktuální myšlenky
Když vám řeknu jméno Ladislav Zibura, možná už ho znáte. Když se navíc přidá cestovatel Láďa, nebo princ Ládík, možná je to ještě výstižnější. Každopádně se jedná o 25letého cestovatele, který vydal už tři cestopisy a pravidelně pořádá besedy na aktuální téma a cestu, kterou absolvoval jako poslední.

Všechny knihy mají jedno společné - humor. Ten je doprovázen skrz na skrz všemi díly, a je opravdu nakažlivý. A to mě na tom všem bavilo. Kniha je jasně řazena mezi cestopisy, ale nečekejte klasický cestopisný zážitek, ale humorné vypravování mladého kluka z Budějic, který si jde za svým cílem. Prostě a jednoduše dojít do cíle, a především se po cestě seznámit s co nejvíce lidmi, kulturami a zažít dobrodružství, která se pak objevují v následné knize. Líbí se mi autorův styl psaní. Je dobře čtivý. Nepopisuje zdlouhavě krajinky a okolí, ale víc mě baví to, jak zvládá popsat humorné příběhy, střetávání se s lidmi a kulturami, jinými jazyky a národy. Mám tak pocit, že s ním procestuju kus světa, a to se ani nehnu z postele. Ale užívám si to v klidu z domova. A přitom se dostanu tam, kam se třeba ani nikdy nepodívám. Je to jiný pohled cestopisu, než na který je člověk zvyklý. Možná i proto, že je dost protkaný humorem a vtipnými historkami, nad kterými se každý rád pousměje.


I když věřím, že jeho podání se liší od toho, jaké to mohly být některé situace doopravdy. Přeci jen, být desítky dní v jiné zemi, často i sám bez civilizace, odkázán na sebe, někdy s lidmi, kteří vám nerozumí, a nedokážete s nimi prolomit jazykovou bariéru atak jste odkázáni většinou na pantomimu, ale i nepochopení. Musí to být náročné, i když se to snaží podat lidsky a humorně, musel si často sáhnout na dno, a mít chvilky, kdy s tím chtěl seknout a skočit na nejbližší letadlo. A třeba ne. Možná se mýlím. A to mě na tom baví, jak si mohu představovat, co asi zažíval dál, i když je toho v knize méně, než-li více. Mohu si tam nechat místo na představivost a vlastní myšlenky o tom, jak se tam třeba někdy vydám já sama:)


MÁTE UŽ SVOU DATABÁZI KNIH?

29. července 2018 v 16:57 | Veru |  Tipy a doporučení

Znáte portál www.databazeknih.cz ? Pojďme si ho blíže představit pro ty, kteří ho dosud nepoznali.
Hlavní stránka profilu může vypadat třeba takto, tohle je ta moje. A co vy? Už zakládáte svůj profil? Pokud stále váháte, čtěte dál.



Na hlavní stránce profilu je vždy aktuální přehled toho, co daný uživatel čte. Tato dvě díla čtu zrovna teď já. A co máte rozečteno vy?



Kam dál